Zdravá zábava pro každý věk

Leden, který podle jména by měl být bohatý na led a zimu, se letos vzhlédl spíš v některém z jarních měsíců. Teploty na řadě míst překračující i o deset stupňů normál, překonaný teplotní rekord v pražském Klementinu. Není divu, že příroda je z toho trošku divoká. Podle dlouhodobých meteorologických pozorování se tyto teplé ledny sice opakují, ale interval, který dříve býval osm až deset let, se nyní značně zkracuje. Podle některých pozorovatelů na 3 - 4 roky. Nejen, že předčasně raší stromy, rozkvétají některé kytky, ptáci v zoologických zahradách se připravují téměř o dva měsíce dříve k hnízdění, také houby tohoto mimořádného počasí využívají. Nechci tím říci, že rostou už jarní druhy, ale řada pozdně podzimních hub, které jinak v listopadu končí, nebere změnu roku vůbec na vědomí a vyskytují se v lese v hojném počtu. Jak se to dále v průběhu roku projeví na „úrodě“ hub, lze jen odhadnout. Přijdou-li ještě výraznější mrazy (ty samy podhoubí příliš neohrozí), potom teprve sněhová nadílka, je nebezpečí, že při tání (zvláště
rychlém), zmrzlá půda přijme velmi málo vody, ta bez užitku odteče a brzy následující sucho už může mít na lesy i houby velmi nepříjemný dopad. Už dnes jsou místa (středočeský kraj), kde ten vláhový deficit je zřejmý.
Častokrát jsem již přemýšlel, jak vzniká nový houbař? Geny na to určitě žádné nejsou, i když jis-tá „dědičnost“, by tu mohla být. Děda byl v lese více než doma, táta houbařil každou volnou chvíli, není divu, jestli v tom syn pokračuje. Kde není rodinná tradice, mohou zapůsobit kamarádi, někdy čistá náhoda, že „padnete na flek“ a už vás to nepustí. Zajímavá je otázka, co má společného turistika s houbařinou? Zdánlivě by to mělo být velmi úzké spojení. Podle mých vlastních zkušeností, to moc spolu nehraje. Řádný turista má mapu, busolu, plán pochodu, kam chce dojít, kudy tam dojde a co všechno chce cestou stihnout a vidět. Nějaká houbička při cestě mu jeho plán v nejmenším nezmění. Řádný houbař má tu mapu i tu busolu může mít, i ten plán cesty si udělá, i košík nechá doma (mimo houbařskou sezónu), aby ho nelákal. Ale zrada, několik hub na kraji cesty vás přinutí opustit připravenou trasu a najednou zjistíte, že nejdete západním směrem, kam jste měli jít a ten slibný les se táhne přímo na sever. Jenže, kdo by odolal těm třeba ojedinělým hlavičkám,
deroucím se z jehličí. Napláno-vanou trasu jste zdaleka nestihli, ale máte chutnou sbírečku hub. I to se dá vyřešit poměrně snadno. Trasa A, nic neporoste, složený minikošíček a kudlu unesu - jsem turista a ujdu co jsem si naplánoval. Možnost B, něco bude, zkusím to a turistiku trochu ošidím. Možnost C, rostou - jsem houbař, turistická trasa tam zůstane i po sezóně a neuteče mi.
Již několikrát jsem připomínal výbornou zimní houbu penízovku sametonohou - roste v trsech na dřevě a pařezech, i v zemi, trošku jako václavka. Hlavička hladká, žlutookrová, řídké lupeny a tuhá, vespodu tmavě hnědá sametová nožička. Letos se hojně vyskytuje i v nejbližším okolí Kralup. Nedávno jsem jí nasbíral slušný sáček, tak jsem udělal pokus. Ale řízečky z hub v lednu? Očistit kloboučky (ty pěkné měly 6 - 8 cm), odstranit nohy, obalit v těstíčku, běžném na řízky a dát smažit. Trošku piplačka, ale bylo to dobroučké, skoro jako z bedly a ty považuji za nejchutnější.

MUDr. Egon Borek